Napsali o kurzech

Pokud uvažujete o pořízení zahradního nábytku (stoly, lavice,
stoličky) a nejste žádný kutil, ještě než si jej půjdete koupit,
zkuste přemýšlet o tom, zda přece jen nebude lepší zkusit si jej
vyrobit. Člověk bez zkušeností má přirozeně z takové práce obavy -
pilka nebude řezat tam, kam chcete, dlátko vysekne dřevo, které mělo
zůstat, nebo narýsované čáry, které jste rýsovali tak přesně, jak to
jen šlo, nebudou lícovat. S Robertovou pomocí se přes všechny tyto
překážky dostanete, dovíte se spoustu zajímavých věcí o dřevě a
uvidíte, co všechno se dá dokázat s pomocí běžných ručních nástrojů.
Na kurzu za 4 dny sice zvládnete pouze jednu lavičku. Ale získáte
zkušenosti a možná i odvahu pustit se do dalších kusů nábytku
samostatně.

Hezký den!
Michal

Ahoj Roberte, ještě jednou bychom ti chtěli poděkovat za úžasné 4 dny strávené na tvém kurzu "Výroba postele pro páry". Nejen, že jsme si užili vlastní práci, ale také krásné prostředí, příjemné lidi a zejména skvělou podporu a trpělivost z tvé strany  :)
Přejeme ti hodně úspěchů nejen v tesařině, ale i v rodinném životě.
S pozdravem Jirka a Lenka Abrahamovi
Milosi, Bobe
 

Tyzden utiekol ako voda. 

Znova som v tom kazdodennom kolotoci, no teraz to je uz trocha ine.
Vdaka Vam.
Prajem vam vsetko dobre a hlavne aby ste vydrzali a 
robili radost ludom co vam pridu na kurzy. Urcite sa spolu este uvidime.
 
Kazdy ide na kurz s nejakym ocakavanim, tak nech najdu to co hladaju. 
Ja a myslim si, ze vsetci, co tam s nami minuly tyzden boli, to nasli...
 
pozdravujem vsetkych a
prajem pekny den
 
spe.

Roubenkařský kurz: jednoznačne výnimočná udalosť v mojom živote. Bobe, to, že sa pustíš s cudzími ľudmi, (ktorých treba neustále usmernovať a učiť)  do stavby domku je chvályhodné. Moje očakávania boli až nadmieru naplnené. Tvoj profesionalny prístup, trpezlivosť aj pri 10 x opakovanej tej istej otázky je neuveriteľný. Veľmi milo ma prekvapil až zaskočil doplnkový program: beseda z lesníkom, údržba a práca s pilou, návšteva historického krovu spolu z prednáškou, návšteva kováčskej dielne.  Všetci títo  ľudia nám venovali svoj čas a vedomosti naplno a na profesionálnej úrovni. Dokonca sa pri práci minulo aj zopár naplastí :-) .  Pomer cena kurzu - ziskaná hodnota, za mňa cena je až smiešne nízka. Teraz po kurze môžem za seba prehlásiť, že som schopný samostantne postaviť rouběnou stavbu. A za to patrí veľké ĎAKUJEM pánovi Róbertovi Malému.

Slavo
 

Dovolím si s odstupem několika měsíců napsat pár řádků k měsíčnímu roubenkářskému kurzu, který proběhl v létě roku 2017. 

Když jsem se tehdy vnitřně připravoval na měsíční pracovní pobyt mimo domov, měl jsem určité obavy z toho, jak to zvládnu. Ale od prvích chvil, které jsem v Nové Vsi prožíval, mi bylo jasné, že to bude hodně
zajímavá zkušenost. Asi v mém vnímání celé akce hrálo roli více skutečností. Ono když se člověk z Karvinska nadechne vzduchu a celkově šumavského prostředí, už to stojí za to. Další věcí bylo, že jsme byli skvělá parta, ve které jsem se cítil dobře. Dále vyšlo počasí a těch pozitivních okolností by toto psaní sneslo více. 
Ale nade vše je třeba napsat, jaký byl přístup lektora Roberta. On by asi při své povaze nechtěl, abych jej nějak oslavoval, nicméně shrnuto podtrženo, profesionál, který je mnou viděn jako veskrze lidský, přátelský člověk. Každé ráno vše připravené, vyložené z auta, rozvrhnuta práce, která se má stihnout, motivace, povzbuzení, ale také upozornění na chyby, prostě odborně naprosto zvládnuto. Ono vést partu lidí z různých profesí, a po všech stránkách vše obsáhnout, myslím, není pro každého. Čili viděno mou optikou, je to odborník na svém místě, kterého bych každému doporučil. Nevím, jestli bylo důležite jen pro mne, že bylo možné klást hloupé otázky:-), ale Bob to vždy zvládl. I když náš kurz byl tedy pro Roberta jistě jeden z těch klidných a bezproblémových. Výsledek stál za to :-)
Bobe v pozitivním slova smyslu Ti závidím více věcí, ale ten pocit, když jsme roubenku smontovali na místě určení, seděli, pili kávu a dílo stálo vedle, Ti závidím nejvíce. Těch starostí, problémů a úsilí, které to vše jistě stojí, muselo být hodně, ale to "zvládlo se to", musí být krásné. Má to vše veliký smysl, díky že to děláš a hlavně, jak to děláš.
Tomáš

Na Lavičkářský kurz jsem se přihlásil ze dvou důvodů, mám rád dřevo ale nemám s ním zkušenosti. Kdokoli z Vás, kdo si čte tyhle řádky, už zákonitě nad nějakým z kurzů přemýšlí. Odpovím za Vás - Jdu do toho, stojí to za to!

Ve zkratce a ve vzpomínkách po dvou měsících od absolvování laviček to bylo:
Spoustu informací, Ticho je pokora, Radost pracovat, Oslava života a Mám na to! A pokud si tuhle nádheru dáte dohromady, vyroste z toho STROM.
Z tohoto stromu si Vy sami uděláte krásnou lavičku a zaručuji každému z Vás, kdo máte aspoň minimalní vztah k přírodě a slovo láska Vám není cizí, tak po kurzu pojede domů více než spokojen a s úsměvem na tváři i na srdci. Jako bonus k tomuhle všemu po celý zbytek života můžete radostně sedět na vlastní vyrobené lavičce a vzpomínat na pár dní strávených v krásném borovém hájíčku v Nové Vsi.
A to za to opravdu stojí. :)

Děkuji Roberte, moc rád na kurz vzpomínám, stálo to za to a těším se na další.
Zdenek, Lipůvka

„Jak v kolotoči všedních dní najít klid ve vůni tesaného dřeva. S Bobovo vedením pak odhalit dosud nepoznané, oprášit šikovnost českých rukou a v neposlední řadě vytvořit hodnoty, na které může být člověk pyšnej.“    

Tomáš

S Malým Bobem jsem se potkal loni celkem náhodou, když jsme se ženou začali hledat někoho, kdo by nám pomohl s rekonstrukcí roubené světnice staré chalupy u Blatné. Samozřejmě jsme hledali pokud možno v blízkém okolí, a tak jsme časem na internetu objevili Bobovy stránky. Bob se celkem ochotně přijel na naši chalupu podívat, a když nám přislíbil svou pomoc při rekonstrukci, usoudil jsem, že účast na jeho kursech bude pro mne dobrou přípravou pro úkol, jehož se chci na chalupě ujmout. Rozhodl jsem se jet letos na lavičkářsko-kovářský kurs, protože kovařina mne jako strojaře vždycky zajímala. Fotku lavičky, kterou jsme měl na kursu "zmáknout", jsem viděl na netu a líbila se mně i mé ženě...
Dlouho očekávaný den K nastal pátého června, když jsem večer již za tmy dorazil na místo do NVuB. Bob mne telefonem navedl ke své chaloupce, temné a opuštěné - byl jsem tam první - a tak jsem dřevařský areál kolem Bobovy "chaloupky" objevoval samostatně. Našel jsem kohoutek s pitnou vodou, kadibudku i plácek na stan, a tak mi do rána nic nechybělo. Později večer ještě dorazil Miki s Arnoštem, a mohli jsme si vyměnit první dojmy.
Druhý den ráno dorazili oba mistři - tesařský i kovářský - rozdělili si losem kurzisty a hurá do práce. Měl jsem celkem kuráž, jako celoživotní a tedy dlouholetý kutil a modelář jsem už se dřevem leccos zkusil, ale přesto jsem se stále dovídal nové věci, třeba drobnosti, ale důležité z hlediska dosažení dobrého výsledku práce. Hoblovat rovnou desku bez suků je možná celkem snadné, ale jak s hoblíkem na suky, to vím až teď po kursu. Totéž platí o dalších technikách a nářadí, které jsem sice uměl vzít do ruky už předtím, ale ty drobné detaily, které se tolik projeví na kvalitě výsledku - díky za ně, Bobe! A rovněž díky za trpělivost, s níž ses nám všem věnoval, vysvětluje znovu a znovu potřebné postupy a fígle. Na lavičce se vyskytlo celkem trojí různé dřevo, což přineslo další zajímavé zkušenosti.
Druhý den jsem nastoupil "šichtu" v kovárně, kde vládl mistr František. Tady bylo pro mne více zcela nových věcí - třeba to, že pro výheň výborně vyhoví černé kamenné uhlí, nebo že nemá smysl pracovat s menším než kilovým kladivem. A tady nastala drobná potíž - člověk, léta živý z práce u počítače a posilovnu neznající, se prostě musí smířit s tím, že půldruhakilové kladivo v jedné ruce je docela dost, a po pěti (i čtyřech) pořádných úderech je problém kladivo pořádně zvednout, natož se s ním rázně trefit do správného místa. Pár sekund oddechu by ruka ocenila, ale ty nemáte, železo lze kouti jen, pokud je žhavé....
Naštěstí nás v tom mistr Franta nenechal a pracoval s námi, tu v roli pomocníka (který odváděl tu největší část fyzické práce s dvouručním kladivem), a tu zas v roli mistra, který několika přesnými údery srovnal naše neuměle omlácené dílo. Díky tomu všemu jsme do večera ukuli každý své dláto, nástroj pohledný, ostrý a funkční, s nímž jsme pak další dny pokračovali v tesařině, samozřejmě spolu s dalším náčiním, které každému účastníku poskytl Bob.
Moc zajímavé pro mne bylo vnímat rozdíly v obou řemeslech, bezesporu obdobně tvůrčích a úctyhodných. Tu práce s voňavým a živým materiálem, tam oheň a dým téměř pekelný. Tu, když se mistr tesař "utne", může být zkažený celý kus, tam, pokřivené železo se znovu ohřeje a celé se přetvaruje.
Myslím, že skloubení obou řemesel do jednoho kursu, kde si člověk nejen "přičichne" k práci, ale vlastnoručně si (s menší či větší dopomocí mistra) zhotoví dva plně použitelné a velmi pohledné výrobky, bylo šťastným nápadem, ať už na to přišel ten či onen. Na oba své výtvory jsem náležitě hrdý a těším se na pokračování - kromě roubenkářského kursu, který si už napevno plánuji na příští rok, uvažuji i o bližším seznámení s kovařinou.
Roberte a Františku - oběma díky!
 
Aleš P.

Na lavičkářský kurz jsem se přihlásil jakožto tesařský analfabet bez větších zkušeností s prací se dřevem či nářadím. Potřeboval jsem si odpočinout od práce u počítače, která, ač často přináší uspokojivé výsledky, postrádá řemeslnou romantiku a snadno sklouzne do ubíjející rutiny. A taky jsem se zkrátka chtěl naučit něco nového a dokázat si, že to nebude nad moje síly.

Všem, kteří se nachází v podobné situaci, o kurzu uvažují, ale váhají, zda by to s nedostatkem zkušeností zvládli, můžu s čistým svědomím říct: jděte do toho. Všechna moje očekávání byla naplněna mírou vrchovatou a nezřídka i překonána. Předem bych nečekal, jaký objem znalostí, dovedností a fíglů nám zvládne Robert během těch čtyřech dnů předat. Kromě laviček se dostalo i na broušení čepelí různých nástrojů, tesání trámu a další tematické odbočky podle přání a zájmu účastníků. Vše nenuceně, pohodově.

Kurz je šikovně strukturovaný a má co nabídnout jak začátečníkům, tak zkušenějším kutilům. Netříbí jenom praktické dovednosti, ale prohlubuje i vztah ke dřevu a stromům, což zní jako detail, ale podle mě v tom tkví naopak jeden z hlavních přínosů. Dalším velkým plusem byla skvělá parta lidí, která se na kurzu sešla a díky kterým mě nebolela jen předloktí od mlácení do dláta, ale i břicho od smíchu:) Přičtěte si k tomu nádherné prostředí, výborné obědy a hezké počasí (nezaručuji) a máte perfektní aktivní dovolenou. A lavičku k tomu.

Všem zúčastněným ještě jednou děkuju za krásné zážitky.

Jarda (26), animátor

Lavičkářský kurz jsme s kolegy absolvovali na závěr rekvalifikačního tesařského kurzu, takže teoreticky už toho nezbývalo tolik, co jsme se mohli naučit. Až díky Bobově kurzu mám ale pocit, že alespoň trochu začínám dřevu rozumět. Bob nám ukázal, jak dřevo poslouchat, respektovat ho, přesvědčit ho, aby spolupracovalo. Teprve poté, co si sekerou z kulatiny nasekáte trám, začnete si vážit pravých úhlů na hranolech nařezaných na pile. Na takové věci ve škole není čas, ale jsou zásadní k tomu, aby člověk nakouknul alespoň trochu pod pokličku řemesla. A to nepočítám ani mnoho rad a tipů jak nejlépe brousit, řezat nebo dlabat, kterým se nám dostalo. Takže už se těším, až se jednou zúčastním i kurzu stavění srubu.
Ondra

Pages